Velké finále: beach vol. 05

Konstrukční model

Příprava na finále

                                          Vzorek modelu

                                          Tribuna kopírující svah

Polosemestrální prezentace

Naše první větší prezentace, shrnutí práce za půldruhý semestr, proběhla 14.4.2014 a samozřejmě se nemohla obejít bez  půdorysu, řezů, skic ani modelu.

Dům dvou tváří - jedna fasáda tvořena dřevěným obložením, druhá posuvnými deskami, které vytváří zajímavý, hravý prvek (budova vypadá pokaždé jinak). Dům se dá deskami v zimě, kdy není příliš využívaný, zcela uzavřít.

Řeším také, jak se lidé dostanou nahoru na val. Zaujal mě citát od Louis Kahna a myslím, že už cesta vzhůru by mohla být dobrodružstvím.

Inspiraci jsem našla u architektů z MVDRDV a v klasickém divadle. Chtěla bych využít terén a tribunové schody zasadit do něj.

Od dřeva k betonu

Po nahlédnutí do tvorby Franka Lloyda Wrighta hledám inspiraci u Louis Kahna. Čerpám opět z knihy Zvláštní detaily od Michaela Cadwella.

Yale Center for British Art                                                                                                                                            foto: ideasandforms.blogspot.cz

Michael Cadwell nyní popisuje "zvláštní detaily" Yale Center of British Art.
Které z nich bych vyzdvihla? Pokusím se opět sepsat si nějaké body:

• BETON
• OCEL
• TVAROVÁNÍ SVĚTLA KONSTRUKCÍ
• ZENITÁLNÍ OSVĚTLENÍ
• ČTVERCOVÝ MODUL
• ROHOVÝ VSTUP - je skrytý
• ORÁMOVÁNÍ CELÉ STAVBY - rám i v podlaze
• KRUHOVÉ SCHODIŠTĚ - anomálie - v kontrastu ke zbytku stavby
• PRÁCE S VENKOVNÍM PROSTOREM - aditivní - přidává ho, ale tím samým řešením jako je vnitřek

Stavbu jsem rozdělila na dvě funkční části. Podélná budova slouží především hráčům, nachází se v ní šatny,sprchy a WC, menší budova vlevo je pak určena i pro širší veřejnost, je v ní bufet  a místnosti s ním spojené-kuchyň a sklad. Meziprostor tvoří terasa, která je více vykonzolovaná, aby poskytovala lepší výhled na hřiště a po okolí.

                                                                        jeden z návrhů

                                                

                                                                          bufet s prosklenou částí, která umožňuje výhled ven

První návrh a la Wright

Ještě než přejdu k samotnému návrhu, chtěla bych popsat kroky, které k němu vedly.

Jak už víte, stavba se bude nacházet na Císařské louce. Umístila jsem ji do parku v severní části ostrova.

Nejprve jsem se pokusila vcítit se do role potenciálních návštěvníků a sepsat věci, které jako daný návštěvník očekávám...

... a na základě tohoto seznamu jsem nakreslila diagram propojení a vztahů jednotlivých částí budovy a okolí.

Po vzoru Wrighta jsem ve svém návrhu využila tyto body:

1. MODULOVOU SÍŤ

2. DŘEVO JAKO STAVEBNÍ MATERIÁL

3. DVA VCHODY

4. HORIZONTALITU

Budovu jsem na ostrov "posadila" podélně a snažila jsem se, aby byla přístupná z obou stran valu a mohla tak být využívaná co největším množstvím návštěvníků. Směrem od východu by přicházeli primárně hráči z hřiště, kteří by směřovali do šaten a sprch, ale protože by byla stavba obehnána ochozem, mohli by se tudy lidé dostat i k bufetu a veřejným záchodům. Ze západu by pak stavba byla otevřená například i bruslařům a rodičům s dětmi. 

Terasu jsem umístila tak, aby poskytovala výhled jak na hřiště, tak směrem do přístavu.

Stavba je velmi jednoduchá, v dalších návrzích se proto budu snažit dodat stavbě svérázný výraz a více ji otevřít směrem k hřišti, aby terasa plnila funkci tribuny.

První kroky na cestě k návrhu

Jacobs House

     Zdroj: http://beautifulabodes.blogspot.cz/

Prvotní inspirací mi je Jacobs House. O tomto skromném dřevěném domku v Madisonu (Wisconsin), který navrhl Frank Lloyd Wright pro mladý pár, Herberta a Katherine Jacobsovy, jsem si přečetla v knize Zvláštní detaily od Michaela Cadwella a pokusila jsem se vybrat nejdůležitější body, se kterými F. L. Wright pracoval a které tento dům určují. Některými z nich bych se pak ráda řídila při svém návrhu stavby na Císařskou louku.

Můj návrh

Naší vizí Císařské louky je ostrov fungující jako místo volného času, park, jehož součástí jsou různé atrakce. Mezi nimi je například i hřiště na plážový volejbal. A právě na toto hřiště bych se chtěla zaměřit. Chtěla bych navrhnout stavbu, která by sloužila jako jeho zázemí. Byly by v ní sprchy a šatny pro hráče a bufet či restaurace, která by byla určená všem návštěvníkům parku.

Po vzoru F. L. Wrighta bych chtěla pracovat s:

• MODULEM
• ROZDÍLNÝMI VÝŠKAMI STROPU
• PŘIROZENÝM VEDENÍM ČLOVĚKA

Inspirace

General Maister Memorial Park

Landscape architecture: Bruto (Matej Kučina, Tanja Maljevac)

Sculpture: Primož Pugelj – sculptor

Project: General Maister memorial park

Location: Ljubno ob Savinji, Slovenia

Client: Society of soldiers for northern border

Area: 1500m2

Project: 2005

Construction: 2007

Photo: Miran Kambič

Nábřeží jako památník padlých vojáků, to je podle mě zajímavé. Je to spíš taková hra. Líbí se mi, jak je trávník členitý. Klesá a jinde se zase zvedá, jako by vyrůstal přímo z řeky. Jedná se o abstrakci, která má napodobovat pobřeží, o které tito vojáci bojovali.

The Edge Park

Landscape Architecture: W-Architecture

Location: Brooklyn, NY, USA
Complete Date: March 2011

The Edge Park je místo, kde se sbíhá síť města a říční ekosystém, místo, kde se silnice mění v cesty pro pěší lemované zelení a beton postupně přechází v kámen. To, co se odehrává směrem od břehu, však není tak důležité, lákavější je pohled směrem k řece. Na protějším břehu se totiž nachází stavby jako je Empire State Building, Chrysler Building a další a odsud je na ně krásný výhled. Myslím si, že je tento park skvělou ukázkou toho, jak se dá takový potenciál využít - The "Edge" park se snaží přivést lidi až na "okraj", tedy co nejblíže k řece, a k tomu používá mola orientovaná směrem k ikonickým stavbám.

 

Zdroj: www.landezine.com

Cool Contextualism čili o kontextu

„Places do not exist all by themselves, they are created through a contextualisation.“ , tak končí esej s názvem Cool Contextualism od Petera Kristensena a pro mě tím začíná hlubší zaobírání se kontextem. To, že je kontext - ať už historický, zeměpisný nebo kulturní - pro stavbu většinou určujícím prvkem, si uvědomuje asi každý, ale to, jak je těžké takový kontext správně uchopit, pochopit a vnést do architektury, to si uvědomuje jen málokdo. Běžný člověk nemá důvod se nad tím příliš zamýšlet, pro architekta by to však měla být povinnost, měl by vědět, o čem chce, aby jeho domy mluvily.

Autor v textu uvádí příklady staveb, u nichž jejich tvůrci vycházeli z kontextu místa a povedlo se jim budovy zasadit tak, že už si ani nedovedeme představit, že by tam nebyly. Architekti se přitom museli vypořádat s rozdílným kontextem - např. Diener and Diener Architekten ve svém Migros project v Lucerne vycházeli především z budov, které toto obchodní centrum obklopují, u House in Lége - Cap - Ferret od Anne Lacaton a Jeana Philippe Vassaliho to byl zas les, který architekti nechtěli narušit, a tak jím nechali svůj navržený dům „prorůst“. Dané příklady ukazují mimo jiné to, že i když vycházím z kontextu místa, nemusím držet svou fantazii na uzdě a nemusím se držet jen toho, co se na místě nachází - mohou to být jen detaily, které místo/stavby propojují. Nemůže vzniknout stavba téměř identická, z budovy by mělo být rozpoznatelné místo a čas vzniku.

Díky těmto příkladům mi dochází, jak moc musí být architekt vnímavý ke všem maličkostem, které dané místo určují a dělají z něj to, čím je. My se teď tak citlivě snažíme přemýšlet o Císařské louce, sedmnáct set metrů dlouhém uměle vzniklém vltavském ostrově v Praze na Smíchově. Co zde vytváří toho genia loci? Pro mě je takovým styčným bodem rozhodcovská věž, která jako by nás vtahovala do dob, kdy na louce bylo ještě živěji, do dob, kdy byla oblíbeným výletním místem Pražanů a konaly se zde společenské akce a sportovní zápasy. Líbí se mi také vysoké stromy lemující Vltavu a úžasný výhled na Vyšehrad a vyšehradský železniční most, labutě, proplouvající kajaky, pocit, jako byste ani nebyli ve městě a přitom ho mít přímo na dosah.. Tohle místo má zkrátka své kouzlo a velké předpoklady a je škoda, že v současnosti nejsou využity. I teď se zde sice nachází přístav malých plavidel, tábořiště karavanů a sportovní plochy, ale vše je oddělené, většinou nepřístupné a ostrov působí zcela opuštěně a nepřívětivě. Dovedu si představit, jak by to bylo hezké, kdyby to bylo jako dřív - všechno vedle sebe, otevřené, přístupné. Ostrov volného času. Na vodě lodě a hausbóty, na pevnině nějaké zázemí pro ně, pár chatek, sportovní hřiště a třeba i nějaký ten autokemp. A celý ostrov by se dal objet třeba na kole nebo na in-line bruslích...

Peter Zumthor v jedné ze svých přednášek říká: „Hodíme kámen do vody. Zvíří se písek a zase se usadí. Tato reakce byla nezbytná. Kámen si našel svoje místo. Ale rybník už není stejný jako předtím.“ Je jasné, že každá nová věc je zásahem do jejího okolí, je to rána, která v danou chvíli krvácí, ale myslím si, že pokud je ta rána zasazena s citem, rozumem a rozvahou, brzy se zahojí. Snad se to podaří i nám a naše návrhy Císařskou louku nezraní a jen ji oživí a dají jí opět smysl.

Pohled na Vyšehrad

Železniční most přes Vltavu